Západní pobřeží Turecka, někdy nazývané také Egejská riviéra podle moře, které omývá jeho břehy, je na antické a další historické památky poměrně bohaté. Ráz zdejší krajiny je velmi podobný Řecku nebo jeho ostrovům. Z letovisek tohoto regionu jsou nejznámější střediska Kuşadasi, Bodrum a starobylý Halikarnassos, ve kterém stávalo Mausoleum, jeden ze sedmi starověkých divů světa. Na pobřeží Egejského moře se také nachází 3. největší turecké město Izmir, které má v současnosti asi 4.000.000 obyvatel. Izmir, ve starověku nazývaný Smyrna, je současně nejvýznamnějším tureckým přístavem.
Hlavním lákadlem pro turisty, kteří se do Turecka vydávají za poznáním historie a antické kultury, jsou v této archeologicky velmi bohaté oblasti především ruiny starobylých staveb a vykopávky antických měst. Mezi nejnavštěvovanější památky bezesporu patří slavné město Trója a dále pak Pergamon a Efes. Touto trojicí však výčet kdysi slavných a vzkvétajících měst v západní části dnešního Turecka rozhodně nekončí. Mezi další známá antická města, k jejichž návštěvě to je z letovisek na pobřeží Egejského moře jen kousek, patří například Milét, Asos nebo Didyma.
Dále od moře, směrem do vnitrozemí, pak žebříčkům turistické návštěvnosti jednoznačně kraluje Bavlněný hrad, v turečtině Pamukkale. Pamukkale však nepatří mezi památky jako takové, jde o světově proslulé travertinové terasy. Ty se staly, vedle například Bosporského mostu v Istanbulu, spojujícího Evropský kontinent s Asií, jakýmsi symbolem Turecka v propagačních materiálech cestovních agentur po celém světě. Nedaleko Pamukkale se nacházejí vykopávky dalšího antického města Hierapolis, které bylo postaveno coby lázeňské město vybudováno na zdejších vyvěrajících horkých pramenech a dnes je zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictví.
K dalším starověkým městům, jejichž ruiny či vykopávky se nacházejí v příjemné dojezdové vzdálenosti od Egejské riviéry patří například Afrodisias, Sardy nebo antické pohřebiště Bin Tepe, které je svou rozlohou úctyhodných 75 km2 největším pohřebištěm v Turecku.
I když je západní část Turecka, historicky ovlivňována především řeckým vlivem, na antické památky nejbohatším regionem v zemi, i turecké jižní pobřeží Středozemního moře, nazývané také Turecká riviéra, má turistům toužícím po poznání co nabídnout. Především jeho západní část, kde jsou do dnešních dnů stále patrné řecké kořeny.
K nejvyhledávanějším místům patří rozhodně město Dalyan a jeho okolí. Kromě toho, že se zde nacházejí nádherné písečné pláže jako stvořené pro lenošení a odpočinku v hřejivých paprscích horkého středomořského slunce, se doslova jen pár metrů od centra města nacházejí skalní hrobky Kaunos, památky na 10. století před naším letopočtem. K často navštěvovaným místům patří též populární horké termální prameny vyvěrající na povrch na břehu pouhé 2 km vzdáleného jezera Koycegiz.
Asi 150 km východním směrem od Dalyanu, 20 km jižně od populárního střediska Kemer, se nachází letovisko Olimpos. To je známé především díky místu zvanému Yanartas. Jde o hořící přírodní vývěry zemního plynu a toto místo bylo údajně předobrazem pro antickou příšeru Chiméru. V noci jsou ohně dobře viditelné na velkou vzdálenost a ve starověku sloužily jako noční orientační bod pro lodě plující podél pobřeží.
Od města Antalya, ve kterém se nachází též mezinárodní letiště a kde také přistává většina letadel s turisty mířícími do této části Turecka, se dále na východ táhne takzvaná Turecká riviéra. Dlouhé kilometry dobře dostupných písečných pláží jsou mezi jedinci, přijíždějícími do Turecka hlavně za odpočinkem a relaxací, velmi oblíbené a není se co divit, že právě v těchto místech je koncentrace hotelů a dalších ubytovacích kapacit všech možných druhů asi největší v celém Turecku.
Za zmínku však stojí město Anamur, nacházející se na nejvýchodnějším výběžku Turecka a ležící asi 70 km od ostrova Kypr. Právě v Anamuru se totiž nachází velmi zachovalý rozlehlý hrad Mamure, jehož kořeny sahají až do 4. století a který zabírající plochu obdivuhodných 24.000 m2. Hradby, obepínající celý hradní areál, mají 39 strážních věží.
Ani vnitrozemí Turecka není na nejrůznější památky a zajímavosti chudé. Například ve městě Konya, ležícím v centrální Anatolské plošině, byly vykopány zbytky starověkého sídliště, datované až do 7. tisíciletí před naším letopočtem. Město bylo též po dlouhá staletí hlavním městem seldžuckého sultanátu Rum.
Největším lákadlem vnitrozemí Turecka je ovšem Kappadokie. Oblast podivuhodných skalních měst, divokých kaňonů a skalních kostelíků. Asi nejznámějším a nejnavštěvovanějším místem je centrální údolí poblíž vesnice Goreme. Kdo chce ale během pobytu v Turecku poznat další památky a je dobrodružnější povahy, měl by zamířit do 16 kilometrů dlouhé soutěsky Ihlara, údolí s příbytky vytesanými do skal Soganli nebo za poznáním podzemních měst Kaymakli, Derinkuyu či Ozkomak.
Dalším zajímavým místem vnitrozemí je Chattušaš. Ruiny tohoto kdysi velkolepého hlavního města Chetitské říše jsou dnes zapsány na Seznamu světového kulturního dědictví a když byly zbytky dávného impozantního města v polovině 19. století objeveny, jeho objevitelé vůbec neměli tušení, že objevili právě hlavní město kdysi velké a prosperující říše.
Zajímavým místem centrálního Turecka je též hora Ala Daglari. Na jejích východních svazích se táhne kaňon Kapuzbasi, který je znám svými úchvatnými vodopády, které prýští jakoby přímo ze skal hory.
Výčet Tureckých památek a zajímavostí vodopády v Kapuzbasi rozhodně nekončí. Ve východní části země, kde se již projevují spíše středoasijské vlivy, je též k nalezení spousta zajímavých míst, bohatých na památky z dávných časů. Za všechny stojí za zmínku například hrobka krále Komaněnské říše Antiocha. Ta se nachází na vrcholu hory Nemrut nad Ataturkovou přehradou a artefakty z ní jsou vystaveny v Britském muzeu v Londýně. Relativně špatná přístupnost této oblasti však zatím brání běžným turistům v její návštěvě a tak do těchto končin většinou míří dobrodruzi na vlastní výpravy za poznáním.